Zpět na Mámův svět

Jak kupovat počítač

Úvodem bych asi měl upozornit, že jsem udělal jednu smutnou zkušenost a to, že většina lidí, kteří se prodejem počítačů, jsou pěkní gauneři, kteří se starají daleko víc o svoji kapsu než prospěch zákazníka. Základní strategií těchhle lidí je natlačit neznalému zákazníkovi počítač, který splňuje mlhavé představy o kvalitě, ale často připomíná některé kulturisty, kteří cvičí pouze jeden sval, a tak obrovský hrudník nesou směšné malé nožičky.

Jak tedy nakupovat?

1. Moje životní zkušenosti radí nekupovat „značkové“ počítače jako Dell, HP nebo Compaq. Počítače těchto značek jsou průměrně 1.5x a 2x dražší než tzv. neznačkové, složeny jsou však většinou ze stejných součástí a tak za vyšší cenu získáte možná o 5% vyšší výkon než na stejném počítači neznačkovém a speciální verzi Windows s logem dotyčné firmy. Pokud je v blízkosti nějaká česká firma se slušnou referencí je to od ní rozhodně lepší. Pravidlo, že značkový počítač je lepší rozhodně neplatí vždy (například u nás všechny testy vyhrává Mironet), občas je značka i pěknej křáp (brácha pracoval jako správce u velké reklamní agentury a na počítače HP Brave nadával pořád – nedokázali jim namontovat ani větrák tak, aby se nepřehřívaly).

Pokud se týká koupě použitých počítačů, na normální kancelářskou práci postačuje Pentium 200 MHz 32 MB RAM, kvůli tomu, že se v posledních třech letech částečně zlomil trend neustále vzrůstající náročnosti software. Nové hry si na tom, ale nezahrajete. Pokud budete chtít koupit použitý počítač, počítejte s tím, že jsou součástky pěti skupin:

  1. ty které se netočí (paměť, procesor, motherboard, grafická karta) a se kterými nebudou žádné problémy (pokud procesor jednou fungoval bude fungovat dál není v něm nic co by se mohlo rozbít).
  2. harddisky – sice se točí, ale protože na nich závisí uchování dat a mají obvykle trojletou záruku, dá se na ně celkem spolehnout, takže i starší disk může vydržet. Platí, že disků, které nemají vadné sektory není třeba se příliš bát, pokud tam vadné sektory jsou radím nekupovat, takový disk se většinou brzo rozsype úplně.
  3. CD-ROM, disketové mechaniky apod. – opět se točí a vzhledem k tomu, že se vyrábějí jako spotřební materiál (záruka většinou 6 měsíců), moc nevydrží, takže nákup použitých je vždy trochu riskantní.
  4. klávesnice a myš – zvláštní kategorie, nedoporučuji kupovat staré, nejsou moc drahé a nikdy nevíte, co s ním Váš předchůdce dělal.
  5. Monitor - ten se sice netočí, ale patří spíš k bodu c) je potřebo být opatrný a zkontrolovat jeho stav (zda vůbec funguje, nemá vadu, nezkresluje a není vypálená obrazovka). Za úvahu stojí také Vaše oči, prootže starší monitory se k Vašim očím chovají podstatně hůř než nové.

Každý normální český obchod Vám do počítače namontuje v podstatě, co budete chtít, takže to vezmeme po jednotlivých částech, aby Váš počítač působil trochu vyváženě. Obecně platí, že se nevyplatí kupovat ty nejdražší (největší, nejnovější) komponenty, prootže jsou drahé a nejrychleji stárnou (Váš počítač bude za tři roky starý křáp bez ohledu na to jestli stál 20 000 nebo 80000).

  1. procesor - je nejznámější částí počítače mezi laiky (je to ta část, co počítá) a tak bývá často rozlišovacím znakem mezi dobrým a špatným počítačem jejich procesor. V dnešní době platí, že rychlost současných procesorů se dá využít jenom při hraní her a práci s videm případně 3D grafikou. Pokud nic z toho neděláte nebo neděláte na profesionální práci s obrázky nebo se zvukem, můžete si pořídit i ten nejlevnější procesor, který se dá koupit nebo ještě lépe kupte procesor s nejlepším poměrem výkon/cena (výkon přibližně odpovídá frekvenci procesoru).
  2. operační paměť (to je to 64 MB RAM) – je místem, kde se skladují informace (programy a data), které potřebuje procesor ke své práci. Pokud se do ní nevejdou, počítač je ukládá na harddisk, který však o dva řády pomalejší (načtení dat trvá víc než stokrát déle). Právě tento fakt způsobuje, že počítač s Pentiem III na 800 MHz a 32 MB RAM, je při jakékoliv jiné práci než hraní hry pomalejší (a to znatelně) než Pentium 300 MHz s 64 MB RAM. Normální uživatelé to neví a prodejci toho využívají, nabízejí ten první, který vypadá rychle (dobrý procesor) a levně (není tam ta paměť), ale bohužel rychlost toho procesoru nikdy nevyužijete. Kupovat dnes nový počítač, který nemá alespoň 64 MB RAM je nesmysl!! Čím víc programů chcete mít spuštěných najednou tím víc paměti potřebujete – 128 MB je dostačující, 256 MB pro většinu luxus.
  3. grafická karta (zobrazuje data z počítače na monitor). Tady záleží jen na použití počítače. Pokud hrajete hry pak kupte kartu s 3D od Nvidii (levná a stará TNT2 nebo nová a dražší GeForce). Pokud hry nehrajete jsou to vyhozené peníze. Pokud máte velký monitor potřebuje mít na grafické kartě dost paměti (16 nebo 32 MB). Na normální kancelářskou práci stačí i ty nejlevnější, které se dají koupit.
  4. harddisk (ukládají se na něj programy a data, které mají být k dispozici trvale). Je v poslední době zřejmě nejúchylnější součástí počítače. Ačkoliv instalace jakékoliv verze Windows nezabere víc než 800 MB a například celý MS Office 350 MB, mají dnes nejmenší disky velikost 10 GB (dosud byste zaplnili je devítinu prostoru). Ten zbytek nedokážete zaplnit jinak než fotkami, muzikou, videem nebo kradeným softwarem. Vaše dopisy by ho zaplnily za tisíce let.
  5. motherboard (mateční deska – deska, do které se jednotlivé součásti zapojují a která zajišťuje jejich komunikaci) – zde rozhoduje, hlavně to, aby deska využila potenciál součástí (teď zrovna se to týká harddisků), lepší deska může počítač v řádu procent zrychlit, ale dražší značkové desky (Asus, Via) se kupují spíše kvůli záruce a větší kompatibilitě než kvůli rychlosti.
  6. CD-ROM (nebo CDRW) mechanika (slouží ke čtení nebo i zapisování dat na CD- včetně audio CD). U CD-ROM se opět všichni vytahují rychlostí (například 52 rychlostní mechanika), což je úplný nesmysl. Dostatečně rychlá je i 16 rychlostní mechanika, ty superrychlé jsou často superrychlé jen občas a někdy počítač spíše brzdí tím, jak se musí neustále vracet, když v té rychlosti nestihly něco přečíst (vím o čem mluvím jednu takovou bohužel mám). Zde bych doporučoval dát na značku (Teac nebo Toshiba). Vypalovačky už jsou dnes tak levné, že pokud byste jenom trochu chtěli vypalovat, její koupě se vyplatí (jejich správný výběr by však vydal na hodně delší článek).
  7. monitor – (obrazovka) – můžete slušně pracovat i se 14, ale pokud kupujete třeba jen trochu dražší počítač kupte si větší monitor. Od chvíle, kdy počítač díky rychlosti přestane zadrhávat při normálních činnostech (uložení souboru, psaní, atd.) je větší monitor největším přírůstkem komfortu. Kdo zkusí 17’’ (rozlišení 1078x780) nebude se chtít vrátit na menší. Důležité je, aby splňoval normy vyzařování (u nových samozřejmost) a obnovovací frekvence u rozlišení ve kterém budete pracovat byla 85 Hz (aby nebolely oči – musí to dokázat i Vaše grafická karta).
  8. myš a klávesnice – tady se většinou šetří, což není dobře. Jsou to zařízení, která budete používat pořád, na klávesnici by se Vám mělo dobře psát (rozhodující by měl být Váš pocit – vyplatí se to vyzkoušet), myš se nesmí zadrhávat (koupit počítač za 40 000 a trápit se s blbou myší, na které jste ušetřili 200 Kč je nesmysl)
  9. disketová mechanika – vzhledem k tomu, že si stejně nemůžete vybrat nemá cenu psát víc než, že by v počítači být měla, je to pořád jediný způsob jak komunikovat s mnoha jinými počítači).
  10. case a zdroj – zatím jsem se nesetkal s žádnými problémy, které by byly způsobeny case nebo zdrojem, takže pokud nebude používat počítač jako dekoraci v obýváku, můžete koupit i tu nejlevnější (samozřejmě musíte myslet na to, aby se do ní Váš počítač vešel

Poslední změna 6.5.2001